Jiddisch für ,Westjuden‘. Franz Kafkas Spracherwerbstheorie des Jiddischen – ein sprachbiographisches Experiment.

Abstract

Když Franz Kafka v Praze narazil na divadelní skupinu z Lemberka, začal se intenzivně zabývat východním jidiš. Přitom se domníval, že si tuto řeč bude moci osvojit jen na základě svých židovských kořenů - v neřízeném procesu učení, který byl založen na poslechu a zapisování. Při rozvíjení jeho receptivní teorie osvojování jazyka hrálo roli mnoho intralingválně srozumitelných kontaktových variet mezi němčinou a jidiš, které se v té době vyskytovaly v Kafkově okolí: východožidovští herci hovořili interimní varietou němčiny s transferencemi z jidiš; jejich hry byly psány literární varietou jidiš přeformovanou pod vlivem němčiny; Kafka sám používal v běžné komunikaci východostředobavorskou varietu s etnolektálními relikty západního jidiš; k pochopení jeho postupu při učení se jidiš přispívají také parafráze děje her, které navštívil. Příspěvek chce načrtnout formální profil dotčených kontaktových variet, rekonstruuje dependenci a vzájemné působení mezi nimi a určuje jejich význam pro Kafkovu židovskou teorii osvojování jazyka.

Als Franz Kafka 1911 in Prag auf eine Theatergruppe aus Lemberg traf, löste dies bei ihm eine intensive Beschäftigung mit dem Ostjiddischen aus. Hierbei glaubte er, sich die Sprache allein aufgrund seiner jüdischen Wurzeln aneignen zu können – in einem ungesteuerten Lernprozess, der auf Zuhören und Mitschrift basierte. Bei der Entwicklung seiner rezeptiven Spracherwerbstheorie spielte eine Anzahl interlingual verständlicher deutsch-jiddischer Kontaktvarietäten eine Rolle, die zu dieser Zeit in Kafkas Umfeld auftraten: Die ostjüdischen Schauspieler sprachen eine Interimsvarietät des Deutschen mit jiddischen Transferenzen; ihre Schauspiele waren in einer deutsch überformten literarischen Varietät des Jiddischen abgefasst; Kafka selbst sprach im Alltag eine ostmittelbairische Transferenzvarietät mit ethnolektalen Relikten des Westjiddischen; und schließlich machen seine Handlungsparaphrasen zu den von ihm besuchten Schauspielen auch seine Lernervarietät des Jiddischen fassbar. Der Beitrag skizziert das formale Profil der beteiligten Kontaktvarietäten, rekonstruiert die Dependenz und Wechselwirkung zwischen ihnen und bestimmt ihre Bedeutung für Kafkas jüdische Spracherwerbstheorie.