Arnold Gehlen o umění, společnosti a posthistoire

Abstract

Článek vznikl ve volné návaznosti na konferenci věnovanou tématu posthistoričnosti umění v teoriích 20. století. Filozofa a sociologa Arnolda Gehlena připomíná jako jednoho z klasiků debaty o posthistoričnosti a zároveň si všímá, že tento pojem a související teorém hraje roli i v jeho spisu Zeit-Bilder. Zur Soziologie und Ästhetik der modernen Malerei - v něm Gehlen představil svoji koncepci vývoje tzv. obrazové racionality, analyzoval hlavní tendence moderního malířství a usiloval o teorii výtvarného umění tváří v tvář jeho proměnám po 2. světové válce, do 70. let 20. stol. (3. vyd.). Vedle známého faktu, že Gehlen s pesimismem zaznamenával cosi jako rozpouštění umění v obecnějším civilizačním horizontu posthistoire, poukazuje studie na podnětnou analýzu vztahu výtvarného umění a společností v éře techniky a na svébytný příspěvek k hledání interdisciplinárně založené teorie umění, přiměřené situaci, kterou jiní teoretikové zanedlouho prohlásili za postmoderní.

Arnold Gehlen's use of the term posthistory can be traced back to his writings from the 50s. It occurs also in Zeit-Bilder. Zur Soziologie und Ästhetik der modernen Malerei (1960/1986), where his theory of pictorial racionality in art history is formulated and "peinture conceptuelle" as the key tendency of modern painting is appointed. Focusing on both, Gehlen's aesthetics of modern art and his theorem of posthistory (or crystallization of socio-cultural structures), the paper tries to remind of the conservative thinker's contribution to today's debates of art and art history.