Teoretická úskalí etnografického filmu v kontextu (vizuální) antropologie a československého národopisu

Abstract

Článek představuje snahu o zmapování vývoje a souvislostí rezervovaného postoje teoretiků etnografického filmu k dokumentární kinematografii a filmové teorii a zároveň kritickou reflexi vizuálně-antropologické tradice etnografického filmování z pozic současné teorie dokumentárního filmu. Cílem příspěvku je ukázat, z jakých ideových a epistemologických rámců teoretické podcenění filmového média ve vizuální antropologii vyvěrá. K tradici etnografického filmování se nevztahuji jako k jednolitému celku, naopak přihlížím k námětové, koncepční i formální rozmanitosti filmové tvorby rozvíjené pod etiketou etnografický film, jakož i k paradigmatickým rozdílům v jejím teoretickém uchopení oborovými autoritami, přičemž (naivnímu) observačnímu realismu, který teorii i praxi etnografického filmu v podstatě stále dominuje, nepřikládám výsadní postavení a chápu jej pouze jako jednu z forem utváření významu filmového sdělení. Předmětem následné analýzy nejsou primárně filmová díla, ale teoretické texty publikované v programových vizuálně-antropologických sbornících, přehledových publikacích a odborných časopisech. Mezi analyzované formy etnografického filmování kladu i tu, která se odehrávala v rámci československého národopisu, neboť cílem této stati je i komparativní zasazení českého a československého etnografického (národopisného) filmu do širšího historického kontextu využití audiovizuálních prostředků v antropologicky orientovaných vědách.