Záškoláctví z historického pohledu

Abstract

Cílem této diplomové práce je zjistit, jakým způsobem bylo řešeno záškoláctví obecných škol v období od roku 1774 do nástupu komunismu v roce 1948. Zajímalo mě, jak bylo záškoláctví na školách sledováno a jaké právní normy s konkrétními postihy měli ředitelé škol k dispozici k potlačování a nápravě záškoláctví. V kapitole Historie školní docházky je předložen stručný přehled dějin pedagogiky doplněný všemi důležitými právními normami, které zásadním způsobem ovlivňovaly plnění povinné školní docházky, evidenci záškoláctví a postihy zákonných zástupců, kteří opakovaně neposílali své děti do školy. Historické prameny nám podávají svědectví o důsledné evidenci docházky žáků do škol. Ředitelé škol museli měsíčně podávat hlášení okresní zemské školské radě a ta v případě, že žádná domluva nepomáhala, stanovila pokutu, kterou museli rodiče zaplatit. Její výše se stanovovala dle závažnosti přestupku. V případě, že rodiče nebo zákonní zástupci neměli peníze na zaplacení, následoval až několikadenní trest odnětí svobody. Důvodem takto přísných pravidel jistě bylo velmi rozšířené nepochopení důležitosti vzdělání pro další osobní i profesní rozvoj dětí. Druhá kapitola je věnována dvěma významným reformátorům, kteří svými školskými reformami vešli do dějin evropské vzdělanosti a výchovy. Prvním z nich byl Jan Ignác Felbiger, pod jehož velením byl dokončen návrh školního řádu, který byl vydán dne 6. prosince 1774. Druhým významným reformátorem je Ferdinand Kindermann, zakladatel nového typu katolické školy a spoluautor rakouských školských reforem. Třetí až pátá kapitola přináší vzhled do několika mála právních norem, které měly určitý význam pro české školství v obdobích od počátku dvacátého století do konce roku 1948. V podstatě se dá konstatovat, že podobu školské soustavy až do 30. července 1937, kdy byl vydán školní a vyučovací řád pro školy obecné a měšťanské a pro školy (třídy) pomocné, i nadále určovaly Hasnerovy zákony z roku 1869. Zajímavé bylo zjištění, že i nová komunistická vláda v roce 1948, necelé tři měsíce po ujmutí se vlády, vydává nový školský zákon, který rovněž přesně stanovuje finanční postih anebo i trest odnětí svobody zákonným zástupcům za záškoláctví jejich dětí. Šestá kapitola podává přehled zjištěných formulářů týkajících se nedbalé docházky žáků. Konkrétní příklady řešení záškoláctví na školách v roce 1885 a v letech 1925 až 1927 přináší sedmá kapitola této diplomové práce. Získání podkladů pro napsání této práce znamenalo prostudování všech vládních věstníků od roku 1872 až do roku 1948, prostudování zápisů z pedagogických porad a seznámit se s dochovanou historickou korespondencí některých vybraných škol ve státních archivech v Berouně, Příbrami a Národním archivu v Praze na Chodově. Podařilo se mi tak doložit ucelený přehled právních norem, tiskopisů a evidence záškoláctví v uvedeném časovém období a prokázat, že existovaly velice účinné nástroje pro eliminaci záškoláctví.