Vznik a vývoj kynické školy od Sókrata po Diogena ze Sinópy

Abstract

Tato bakalářská práce nám prostřednictvím stěžejních a do dobového kulturního kontextu zasazených myšlenek antických filozofů Sókrata, Antisthena a Diogéna ukazuje jejich zásadní vliv na vývoj kynické školy. Tento vliv je zde demonstrován hned na několika skutečnostech. U zrodu základů myšlení, které vedly ke vzniku kynické školy, stojí sokratovský obrat pozornosti od přírody k otázce, jak správně žít svůj život a od smyslové zkušenosti k "logu". Sókrates také vykazuje celou řadu znaků, které jsou později chápány jako klíčové atributy kynismu- odmítl bezmyšlenkovitě přijímat společenské konvence a tradiční morálku, podroboval je kritickému myšlení a přicházel s novými vymezeními jednotlivých ctností. Společným znakem pro Sókrata i kyniky je také snaha o získání kontroly nad svým životem pomocí sebeovládání. Neméně podstatný vliv na zrod a rozvoj kynismu měl rovněž Antisthenés který bývá běžně chápán jako zakladatel kynické školy. Jak tato práce naznačuje, o historické doložitelnosti tohoto velmi často uváděného a zažitého tvrzení se však objevují vážné pochybnosti. Nelze ho tedy přijímat tak samozřejmě, jak bylo dosud zvykem. To ještě ale neznamená, že je tvrzení kompletně nepravdivé. Proto nejsou v textu opomenuty ani indicie svědčící pro jeho alespoň částečnou pravdivost. Kynici například, tak jako Antisthenés, vysoce oceňují námahu, cvičení, minimalizaci potřeb a soběstačnost. Někteří badatelé Antisthena považují za kynika, jiní nikoli, ale vzhledem k jeho propagaci askeze je ho možno považovat ne-li za zakladatele kynické školy, tak minimálně za předchůdce kynismu. Nejradikálnější z této trojice, kynik Diogenés, věřil, že k tomu, abychom se rozhodovali, co je pro nás správné a nebyli zajatci svých vášní, je zapotřebí sebekontroly, zvyšování své odolnosti a odvaha konat dle zákona přirozenosti a vzepřít se uznávaným normám a falešným hodnotám, jsou-li v rozporu s přirozeností zákony polis nevyjímaje.