Islámský modernismus v Egyptě - Hnutí náboženské a společenské reformy

Abstract

Tématem této disertační práce je islámský modernismus v Egyptě jako myšlenkový směr požadující náboženskou a společenskou reformu. Tento směr byl v Egyptě velmi významný v průběhu několika desetiletí na konci 19. století a na začátku 20. století. V práci je věnována pozornost relativně úzkému, přesto reprezentativnímu okruhu osobností, jež svým dílem pomáhaly spoluutvářet intelektuální dějiny moderního Egypta a moderního islámu jako takového. Motivem k napsání této dizertační práce byla skutečnost, že pestrému myšlenkovému světu moderního islámu, s pochopitelnou výjimkou islámského fundamentalismu a jeho extrémních variant, byla dosud v českém odborném prostředí věnována jen nevelká pozornost. Práce je věnována analýze islámsko-modernistických přístupů k řešení otázek, jež vyvstaly v Egyptě spolu s modernitou, s detailním zaměřením na body, v nichž se islámští modernisté rozešli s některými východisky a normami, jež byly po staletí nedílnou součástí teologie a právní vědy v klasickém islámu, aby tak ve svých reinterpretacích dosáhli harmonie mezi islámem jako Bohem zjeveným náboženským systémem a požadavky, jež sebou přinášela dynamická modernita. Zvláštní důraz je v práci kladen na oblast politické teorie a otázek ženské emancipace. Islámský modernismus byl jak teoretickým myšlenkovým proudem, tak směrem s nemalým přesahem i do společenské praxe. Projevoval se jak v náročných filozofických pojednáních, tak v "prozaické" činnosti v rámci různých reformních snah. Z této komplexnosti a komplikovanosti tématu a jeho přesahů mezi náboženskou teorií a společenskou praxí je zřejmé, že se tato práce metodologicky pohybuje na pomezí historiografie a religionistiky. V případě velkého množství prací v oblasti islámských studií se jedná o přístup vcelku typický a v dosti případech i jediný možný. Základní hypotézy, z nichž jsem během psaní této disertační práce vycházel, jsou: 1) Islámský modernismus v sobě obsahuje dvě zdánlivě protichůdná východiska. Na jedné straně požaduje návrat k původním kořenům, ke Koránu a k příkladu proroka Muhammada, na straně druhé programově přijímá modernitu a ideál všeobecného pokroku daleko nad rámec pouhého přejímání západních technických a materiálních výdobytků. Tento paradox je v islámském modernismu řešen ztotožněním "pravého", tedy správně chápaného a praktikovaného islámu s pokrokem a hodnotami či institucemi moderní civilizace. 2) Islámští modernisté vycházeli z Koránu jako knihy zjevené Bohem a tento jeho status nikdy nezpochybnili. Jejich argumentace byla založena na reinterpretaci koránského textu, zdůrazňování nadčasových etických hodnot v něm obsažených na úkor dobově podmíněného legalismu. Zasazovali se o reformu či alespoň částečné uvolnění některých překonaných norem islámského práva, vehementně odmítali škodlivé "neislámské" tradice. Ovlivnění některými západními hodnotami a idejemi je v islámském modernismu nezpochybnitelné, přesto je rámec modernistických idejí jednoznačně islámský. 3) Přes výše zmíněná společná východiska je islámský modernismus v Egyptě značně heterogenním hnutím postaveným na nesoustavných základech. Myšlenková otevřenost a pružnost je v jeho rámci často "vykoupena" nesystematičností a v některých ohledech jistou vágností. To se projevilo zvláště v debatě o budoucím politickém směřování islámské ummy, kdy se egyptský modernismus rozštěpil na dvě do značné míry protichůdné větve, jednu tíhnoucí k liberálnímu sekularismu, druhou směřující k islámskému fundamentalismu.