Francouzský svět Jana Patočky

Abstract

Francouzská zkušenost Jana Patočky sahá již do dob jeho mládí: studoval na filozofické fakultě UK mj. romanistiku, v roce 1928 odjel do Paříže, kde navštěvoval na Sorbonně přednášky E. Husserla. Již ve 30. letech se Patočka vyslovuje v doslovu k Rozpravě o metodě k myšlení R. Descarta. Jan Patočka vynikal svým pronikavým myšlením a schopností kriticky reflektovat francouzský existencialismus již v době jeho vzniku a pronikání do českých končin, v letech 60. 20. století. Ostatně na utváření Patočkovy koncepce asubjektivní fenomenologie měly výrazný vliv i myšlenky Maurice Merleau-Pontyho a J. – P. Sartra. Avšak jak vnímají Jana Patočku Francouzi? Je jejich pohled – zařazovat Patočku mezi další myslitele zemí východní Evropy jako byli Polák Czeslaw Milosz nebo Maďar István Bibó – ovlivněn někdy až příliš nekritickým pohledem a obdivem k tzv. disentu? Cílem našeho příspěvku je drobná sonda do myšlenkového světa na francouzské intelektuální scéně: zmapovat, kterými tématy je pro francouzské myšlení Patočka přínosným v (nejen současném) „evropském společenství [solidárně] otřesených“(Laignel-Lavastine, 2010, s. 237). Jan Patočka's French experience dates back to his youth; he studied at the Faculty of Arts at Charles University (among other fields also Romance Studies), in 1928 he went to Paris where he attended lectures of E. Husserl at the Sorbonne. Already in the 30's, Patočka expressed his views on Descartes' thoughts in the epilogue to Discourse on the Method. Jan Patočka excelled in penetrating thinking as well as in the ability to critically reflect French existentialism at the time of its emergence and penetration to the Czech lands in the 60s of the 20th century. In fact, the ideas of Maurice