Experimentální grafické postupy v ilustraci

Abstract

Papírové věže jsou velkoformátové projevy v prostoru volně navazující na poezii Ivana Wernische. Stavby vyrůstají z pocitů vytrženosti, nezařaditelnosti a neúplnosti. Poezii lze vnímat různými způsoby, tatáž báseň je pro každého z nás jiná. Záleží na úhlu pohledu. I podoba věží je proměnlivá. Obraz je reliéfně rozkládán do vrstev a vzniká tvar na pomezí grafiky a instalace, tvořený tisky z výšky a papírovými objekty. Cílem projektu je snaha o napojení na místo, pro které jsou instalace určeny. Vytržení diváka z běžnosti a vhození ho do "skleníkového" prostředí neúplností, kde ne všechno je snadné pojmenovat. Věže akcentují všednost a banálnost, avšak pomocí měřítka a skladby připisují věcem nové významy. Například šlehací metlička může při své naddimenzované velikosti a v souvislosti s ikonou, evokovat křížovou klenbu kostelní lodi. Vznikly tři věže rozměrově se pohybující kolem 4 000 mm x 1 400 mm a jedna malá 600 mm x 270 mm. Každá instalace je složena ze dvou grafik a několika plastik. Sporadicky je možné v zámku narazit na fragment grafiky lapený do oprýskané omítky nebo schovaný za posuvnými průduchy. Až na jednu temnou výjimku v náladě instalací převládá světlo. Výstupem diplomové práce je video záznam, který pomáhá zprostředkovat zážitek z výstavy, ta bohužel zatím není otevřena. Video je záznamem díla, ale současně je dílem samo, je artefaktem, který přetrvá poté, co výstava zanikne a prostory zámku se změní. Záznam nemůže nahradit zážitek z osobní návštěvy. Na druhou stranu poskytuje jiné možnosti, které jsem měla možnost použít. Např. práce se střihem, manipulaci se světlem, zapojení figury a zvuku v daný moment, vyříznutý detail z celku, apod. Video je cestou napětí. Nejen, že má evokovat pocit napětí, ale také je putováním po kabelech, které nás provádějí jednotlivými instalacemi. Jak už jsem zmínila, kabely jsou oběhovou soustavou prostoru i projektu.