Vznik a vývoj poválečného politického konsenzu ve Velké Británii (1945-1955)

Abstract

Tato disertační práce zkoumá vznik a vývoj poválečného politického konsensu ve Velké Británii v letech 1945-1955. Tento koncept předpokládá hluboký konsenzus v klíčových politických otázkách, jako je ekonomika, sociální a zdravotní politika nebo organizace odborů. Existují různé přístupy k chápání konsensu; někteří autoři tento pojem dokonce zcela odmítají. Tato studie analyzuje vznik a vývoj poválečného ekonomického a sociálního myšlení uvnitř hlavních britských politických stran. Zkoumané materiály zahrnují osobní korespondenci, vzpomínky předních politiků a archivní materiály. Autor tvrdí, že první poválečné desetiletí bylo klíčové pro vývoj britské ekonomiky a sociální politiky. Zásadní je však definice "poválečného konsensu". Attleeho labouristická vláda se dostala k moci s velkolepými plány hospodářského plánování a legislativy v oblasti sociálního zabezpečení. Nešlo však o žádnou revoluci v hospodářské politice. Nejdůležitější změny nastaly v sociální politice s novým systémem sociálního zabezpečení a Národní zdravotní služby. Tato práce se zabývá také vývojem politiky Konzervativní strany. Podle názoru autora nedošlo bezprostředně po skončení války k hluboké shodě. Nejdůležitějším dokumentem v rámci přizpůsobování Konzervativní strany na novou sociální politiku byla Průmyslová charta sepsaná v roce 1947, která vyústila v pozitivnější přístup ke keynesiánské ekonomice a sociálnímu státu a částečně znárodněnému průmyslu. Když však strana v roce 1952 sestavila vládu, razila jiný přístup než Labouristická strana. Z hlediska hospodářské politiky byly kroky nového konzervativního ministra financí Raba Butlera více laissez-faire než kroky předchozích labouristických ministrů, například Hugha Gaitskella. Proto je termín "butskellismus", složený ze jmen Butler a Gaitskell, nepřesný. Mnohem větší rozdíl spočíval v sociální politice. Kvůli těmto rozdílům autor tvrdí, že šlo pouze o široký konsenzus, který akceptoval keynesiánský rámec, ale v detailech přetrvalo mnoho rozdílů, zejména v sociální politice. Velmi důležité je také to, že Labouristická strana zformovala vládu a prováděla reformy dříve než konzervativci. Žádné prameny nedosvědčují, že konzervativci usilovali o vytvoření NHS a systému sociálního zabezpečení v podobě komplexních a univerzálních služeb. Přestože koncept poválečného politického konsensu má v britské historiografii své místo, je třeba jej zpřesnit, protože ve své současné podobě přesně nepopisuje hospodářský a sociální vývoj v období 1945-1955 a je často zavádějící.