Čas u Aristotela a sv. Augustina

Abstract

Hlavním cílem této práce je představit, objasnit a srovnat problematiku pojetí času v textech Aristotela a Augustina. U Aristotela jsme se setkali s definicí času jako počtu pohybu vzhledem k před a po. Vnímáme minulost, přítomnost a budoucnost, přičemž ani jedno nepovažuje za jsoucí a "nyní" můžeme chápat jako mez budoucího a minulého a zároveň jako spojení těchto. Nicméně otázka po vymezení přítomného okamžiku zůstává otevřena. V dalších dílech se Aristotelés věnuje času i z jiných pohledů. Augustin přichází s trojitou strukturou času minulosti, přítomnosti a budoucnosti jako ustáleného obecného pojetí času. I on hledá konkrétní existující "okamžik", který by byl uchopitelný jako právě jsoucí. Stěžejní Augustinovou myšlenou je, že čas měříme duchem, či v duchu. Měříme dojem, kterým na nás působily věci v minulosti a který v mysli nadále přetrvává. Děj přechází z paměti přes vnímanou přítomnost v očekávání budoucnosti. V závěru se práce věnuje cyklickému a lineárnímu pojetí času.